Závěrečný výlet 9.A

Čtyři roky uběhly jako voda a nás čekalo rozhodnutí, kam se jako třída vypravíme na závěrečný společný výlet. Po dlouhém rozhodování se třída rozhodla pro nádherné Krkonoše, konkrétně obec Lánov, která se stala naším středobodem, kde jsme měli objednané ubytování v krásné chalupě a odkud jsme každé ráno vyjížděli na různé dobrodružné výpravy. Ačkoliv nás první den zastihla velká přeháňka a na místě byly obavy z následujících dní, počasí nám hrálo do noty. Slunce zářilo a my si ve velkém vychutnávali krásy našich hor.

První den jsme se vydali do Janských Lázní, kde jsme se kochali výhledem ze stezky v korunách stromů. Po nezbytných selfíčkách a krátké svačině jsme zamířili na lanovku na Černou horu, z které nás čekal sjezd na koloběžkách. Cesta dolů byla příkrá, ale ta panoramata, uááá. Po takto adrenalinové jízdě muselo nutně dojít na občerstvení v místní cukrárně, kde si někteří vyrovnali hladinu cukru v krvi a jiní odpočívali na místní kolonádě. Večer se bujaře hrálo na kytaru a povídalo, Bůh ví do kolika hodin ranních. 🙂

Druhý den jsme vyrazili do Špindlerova Mlýna, kde na nás čekala zábava na bobové dráze a následně v lanovém centru. Po takto náročném dni se zdálo, že všichni žáci „padnou za vlast“ hned, jak dorazíme na chalupu, ale chyba lávky. Po pětiminutovém odpočinku se z našeho ubytování stal včelí úl, který šveholil do brzkých ranních hodin. Nutno dodat, že jsme večer usmažili hromadu bramboráků, které dodaly patřičnou energii, ale to už je jiná pohádka. Pedagogický doprovod ulehl kolem desáté večerní a spánkem spravedlivých spal až do rána.

Následující den, cestou do Pece pod Sněžkou, bylo patrné kdo konverzaci s kamarády neukončil před, ale po půlnoci. :)) Na sklech místního autobusu někteří zanechali nezvratné důkazy svých ospalých tváří. Počasí opět přálo a tak jsme se těšili až uvidíme Olymp českých hor, paní Sněžku. Sice jsme ji vyjeli lanovkou, ale jen hnidopich by nějak zlehčoval náš „výstup“. Výhledy ze Sněžky jsou okouzlující a pranic si nezadají s evropskými giganty jako jsou Alpy či Dolomity. Po posilnění sváčou jsme se vydali na cestu zpět a tady musím zdůraznit, že po svých! 🙂 Večer se opět příjemně klábosilo a zpívalo, zkrátka pohoda.

Závěrečný den jsme se vyspali do růžova, ugrilovali si maso, uklidili chalupu a hurá domů, do Děčína.

Výlet to byl nádherný, plný smíchu a kamarádství.